Licence Creative Commons
Licence Creative Commons
Obsah těchto webových stránek podléhá autorskému zákonu. Je možné jej dále šířit, při dodržení několika základních podmínek.

Více: Licenční ujednání >>
Krádeží nazývá privatizaci jen ten, kdo chtěl ekonomiku ponechat v rukou státu
Publikováno 08.04.2013 v kategorii: Rozhovory

(rozhovor L. Jakla pro týdeník Ekonom)

E: Byla, s odstupem téměř dvaceti let, nezbytná tak rychlá a tak masová privatizace? V Polsku nebo v Maďarsku tak rychle nepostupovali a k zastavení transformace tam také nedošlo.

L. J.: V Maďarsku i v Polsku existoval po celou dobu socialismu rozvinutý drobný podnikatelský sektor, u nás se musela privatizovat každá trafika. Také je pravdou, že v obou těchto zemích si firmy víceméně divoce rozebraly jejich nomenklaturní managementy bez vládního projektu privatizace, což by u nás – bohudík – nebylo politicky možné. A také si obě země narozdíl od nás poté nesly dlouhá léta zátěž v podobě velkého podílu neprivatizované ekonomiky. Nicméně žádná reálná alternativa „pomalejší“ privatizace tehdy ale neexistovala, kritici žádný vlastní projekt neměli. Váhání by mnohé podniky v protahovaném předprivatizačním provizoriu úplně potopilo. Managementy dokáží poškodit i firmy s reálnými vlastníky, natož firmy, kde by se léta nevědělo, kdo je vlastně drží a bude držet. Na to by měli myslet všichni, u kterých slovo tunelování patří mezi ty oblíbené.

E: Co si dnes myslí o někdejší snaze privatizovat majetek přednostně do českých rukou. Nebylo by lepší více spoléhat na prodeje zahraničním strategickým partnerům?

L. J. Ani tato varianta nikdy reálně neexistovala, o tom se dnes jen akademicky mluví. Zahraniční subjekty měly zájem jen o vybrané podniky, touto cestou nelze privatizovat celou ekonomiku. Tak lze prodat jen atraktivní tituly, což se v mnoha případech přece stalo.

E: Nepřišla regulace akciového trhu pozdě? Majitelé privatizačních fondů podle Tomáše Ježka připravili vlastníky kupónů o 50 miliard korun.

L. J. To číslo nemá reálný základ. Nicméně je naivní si myslet, že s dnešními prý už lepšími zákony nelze ošidit vlastníka či akcionáře. Děje se tak přece i dnes a děje se tak i v zemích, které mají regulaci nejpropracovanější. Nicméně tuto otázku je třeba klást těm, kdo dnes mluví o tom, že tedy měli podobné nápady v kapse. Tak proč je dali tehdy na stůl? Ale především: mělo dřív přijít to dnešní právní uspořádání? To je tak skvělé, že se na něj mělo dvacet let čekat a nedělat nic?

E: Jakou roli v privatizačním procesu sehrála recese z let 1997 a 1998?

L. J.: Recese určitě vždy a všude ochladí zájem investorů o nové akvizice. Ale tato naše recese nepostihla ani tak samu privatizaci, která tou dobou už byla téměř dovršena, jako spíše dynamiku vývoje ekonomiky a stav veřejných financí na mnoho let.

E: Zastává V. Klaus i teď názor, že její příčiny byly hlavně politické a že spočívaly také ve snaze zahraničních bank a finančních skupin získat na druhý pokus pozice v České republice (ve smyslu jeho textu „Dynamika postkomunistické transformace a její alternativní výklady“ z roku 2004).

L. J. Motivy tehdejšího utažení kohoutků, kterými do ekonomiky tekly nutné finance, byly nepochybně mocenské. Cílem nebylo nic menšího, než mocenský převrat, ke kterému pak nakonec i pod tímto vlivem došlo. Aktivita zahraničních bank byla sice spouštěcím momentem tehdejší krize, daleko větší vliv ale měla politika naší centrální banky.

Děkuji předem, Josef Pravec
Webdesign: Kabris|NET